Rodinné centrum Provázek v Olomouci
Od kolébky k šedinám a dál...
Vítejte na stránce rodinného centra Provázek v Olomouci. Již od roku 2001 poskytujeme rodičům s malými dětmi možnost načerpat síly po stránce duševní, duchovní i fyzické.
Aktuality
Milí rodiče a přátelé Provázku,
DENNÍ PROVOZ NAŠEHO RODINNÉHO CENTRA PROVÁZEK JE Z DŮVODU VLÁDNÍCH NAŘÍZENÍ ODE DNE 14.10. DO ODVOLÁNÍ POZASTAVEN. DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ.
Rozhodli jsme se však přinášet vám programy v elektronické podobě jako ON-LINE semináře a pohádkohraní pro děti jako INSPIRACE. Sledujte naše AKTUALITY a NEWSLETTERY :)
ON-LINE SEMINÁŘE ZDARMA, jako vánoční dárek od Provázku:
- co je to vzdor a jeho projevy - jak postupovat při afektu - jak předcházet afektu
- jak děti poznají, že je máme rádi? - pochopení a naplnění cit. potřeb dítěte - jak používat pět jazyků lásky
Termíny: 14.12. v 17.00 hod a 16.12. v 9.30 hod
- ve zkratce vývoj kresby - varovné signály při kresbě postavy, stromu, domu - kresby rodiny a začarované rodiny - význam barev
Postup je jednoduchý: zaregistrujete se emailovou zprávou (jméno, příjmení), kterou pošlete na mailovou adresu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
a před začátkem programu Vám bude na Vaši emailovou adresu zaslán odkaz pro připojení.
V průběhu semináře mohou být mikrofony i kamery vypnuty.
DĚKUJEME SRDEČNĚ VŠEM, kteří jste se minulý týden zastavili na našem Jarmarku a přispěli na Provázek.
PRO VELKÝ ZÁJEM PŘIDÁVÁME JEŠTĚ JEDEN DEN:
JARMARK - ANDĚLÉ PRO PROVÁZEK
Úterý 1. 12. v 9 - 14 hod
tř. Svornosti 2a, Lípa (bývalé kino)
Máme připraveny andělíky, dekorace, přání...
Pro děti máme i krásný dárek, který využijí po celý čas do Vánoc a do každé rodiny 3D Betlém. Prodej se uskuteční formou "prodejního okénka".
Těšíme se na Vás!
TĚSÍME SE NA VIDĚNOU NA JARMARKU (samozřejmostí budou roušky, dezinfekce, rozestupy a "okýnková" forma nákupu: očima vyber, nakup, přidáme dárek, popřejeme a hotovo :)
MIKULÁŠSKÁ NOVINKA:
Nechtěli jsme se v letošním roce jen tak smířit s tím, že bychom dětem nepřinesli oblíbeného Provázkového Mikuláše. Proto přicházíme s inovací:
___________________________________________________________________________________________________________
Ahoj děti! (maminky a tatínkové)
opět pro vás máme další námět na „domácí lekci Pohádkohraní“
Kdopak to tu s námi je, kdopak to tu sedí? Řekni, jak se jmenuješ, jen ať to všichni vědí. Vítáme tě Toníčku, Bětuško, Vojtíšku, Aničko,……..jsme rádi, že jsi tady.
A teď malá pohádka „O ježkovi, který ztratil bodlinky“
Byl jednou jeden ježeček a ten se jmenoval Matěj. Byl to malý neposeda. Celé dny běhal po lese, hrál s ostatními ježečky na schovávanou, hledal si dobroty k jídlu a domů se často vracel až na večeři.
Jednou byl z toho běhání už tak unavený, že si na chvíli lehl pod stromem a usnul. Ale co se to stalo!? Když se ježeček vzbudil, zjistil, že nemá bodliny. Asi mu je někdo vzal a schoval. Matěj chodil okolo a všude bodlinky hledal. Byl moc smutný a pořád přemýšlel, co bude bez bodlinek dělat. Vždyť se do nich vždycky schovává, když mu hrozí nebezpečí. Unavený a smutný Matěj si sedl na kraji rybníka a plakal. Jeho pláč uslyšela moudrá sova, která bydlela na nedalekém starém dubu. Přiletěla za Matějem, aby zjistila, co se mu stalo.
Já jsem, milá sovo, přišel o svoje bodlinky. Usnul jsem a už je nemám. Asi mi je někdo vzal a já se teď moc bojím. Co řeknu doma rodičům? Kde vezmu nové bodlinky? Sovu hned napadlo, že se zeptají těch nejznámějších lesních zlodějíčků. A hned se je vydali spolu hledat.
První potkali lišku. Zrovna někam běžela s plným pytlem. Hej, Liško! Copak máš v tom pytli? Volala na ni sova. Nemáš tam ježečkovi ztracené bodlinky, někdo mu je vzal! Nene, nemám, sovo, opravdu. Mám pytel plný zázvoru a běžím rychle k Táboru! A utíkala dál.
Šli dál a za chvíli potkali vlka. Nesl si košíček a něco v něm schovával. Hej vlku, houkla na něj sova. Matějovi někdo sebral bodlinky. Že ty je máš v tom košíčku? Nemám, bránil se vlk, opravdu. Ten košíček mám od Karkulky a mám tam buchtu, co nesla babičce.
A tak šli dál a dál, až došli ke starému stromu, kde měla hnízdo straka. Strako, zavolala na ni sova. Nemáš náhodou bodliny, které patří ježkovi Matějovi? Nevíš, kdo mu je vzal? To se ví, že to vím! Skřehotala straka. Ježeček usnul pod stromem a tak hrozně tady chrápal, až jsem se na něj rozzlobila a bodliny mu sebrala.
Strako, to je od tebe moc ošklivé, to se přece nedělá! Zlobila se na ni sova. Vždyť ježek je potřebuje k životu, musí je mít. Hned mu je vrať! Protože sova byla moudrá, v lese i v okolí ji všechna zvířata uznávala a často se s ní radila. A tak i straka se zalekla jejího hněvu a hned vrátila Matějovi jeho bodlinky.
Hurá, mám je zase zpátky! Radoval se Matěj. Děkuji ti, sovo, že jsi mi tak pomohla! Poděkoval a hned utíkal domů. Tam už ho vyhlíželi maminka s tatínkem, celí ustaraní, kde se tak dlouho toulá. Pověděl jim, jak mu sova pomohla a hned se spolu pustili do večeře.
A to je konec pohádky.
Teď si trochu zazpíváme a protáhneme se při říkankách:
Pokud nemáme doma hudební nástroje, použijeme třeba dvě vařečky, dvě lžíce a když budou rodiče hodně stateční, tak dvě pokličky.
Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru, ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá. Běž zajíčku, bež za ní, pober jí to koření, liška se mu schovala, ještě se mu vysmála.
Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje peřina. Když si smyslím, na ni sednu, když si smyslím, na ni lehnu. Travička zelená, to je moje peřina.
Proč ta sova tolik houkala, hů a hů a hů. Na mě se tak divně koukala, hů a hů a hů. Ta na tebe, má milá, něco ví a nepoví, proto včera tolik houkala, hů a hů a hů.
Když já se natáhnu
Když já se natáhnu, vysoko dosáhnu.
Když já se natáhnu, veliká/ý jsem.
Když já se přikrčím, hned zase vyskočím.
Když já se přikrčím, udělám hop!
Když já se zatočím, celý svět roztočí,
Když já se zatočím, roztočím svět! (říkanku doplníme pohyby dle textu)
Ježek
Tiše, tiše, ježek spí, ať ho nikdo nevzbudí.
Tiše, tiše, ježek spí, kdo ho vzbudí, toho sní.
Já mám doma ovci, můžu tleskat, jak chci.
Já mám doma berana, můžu dupat nohama.
A teď se pustíme do tvoření a vyrobíme si ježka i s bodlinkami.
Budeme potřebovat tvrdý papír, pastelky, lepidlo, nůžky a materiál na bodlinky. Buď si nastříháme malé trojúhelníčky z barevného papíru, nebo můžeme nalepit párátka (v tom případě se hodí Herkules), dýňová semínka, anebo můžeme napřed vyrazit na procházku a nasbírat si „vrtulky“ z javoru. Přidat můžeme i jeřabinu nebo malý kaštan jako čumáček.
A můžeme se dát do toho:
Nejprve si vystřihneme ježka a vymalujeme. Můžeme malovat z obou stran. Domalujeme taky oko, čumáček a můžeme i čárky jako bodlinky. Potom si natřeme ježka lepidlem a lepíme bodlinky. Doplníme čumáček (pokud máme jeřabinu). Až lepidlo pořádně uschne, můžeme zezadu nalepit ruličku od toaletního papíru, aby ježek stál.
Povedlo se? Hotovo? Popros někoho z rodičů, zda by Tvé dílo mohl vyfotit a poslat nám fotku mailem
_______________________________________________________________________
PODZIMNÍ INSPIRACE 3
Ahoj děti! (maminky a tatínkové)
Máme pro vás další námět na „domácí lekci Pohádkohraní“.
Kdopak to tu s námi je, kdopak to tu sedí? Řekni, jak se jmenuješ, jen ať to všichni vědí. Vítáme tě Toníčku, Bětuško, Vojtíšku, Aničko,……..jsme rádi, že jsi tady.
A teď malá pohádka „O větru a dráčkovi“
Jednoho dne na podzim hodně foukal vítr a děti šly na pole pouštět draky. Po obloze létali dráčci různých barev i tvarů. Vítr vydatně foukal a bavil se tím, že dráčky občas zamotal a děti je musely stáhnout dolů a rozmotat. Nikdo se na větřík nezlobil a smáli se s ním.
Jeden dráček chtěl být ze všech nejvýš, letěl pořád dál a dál, dokud mu stačil provázek. Díval se shora na ostatní dráčky i na děti a moc se mu to líbilo.
Najednou do něj větřík foukl trochu větší silou a dítě dole neudrželo provázek a dráčka pustilo. Rozletěl se po obloze a moc si to užíval.
Odletěl až nad les, jenže když byl dál od skupinky dráčků, nefoukal tam už tolik vítr a dráček začal pomalu klesat k zemi. Přistál na travnatý palouček uprostřed lesa.
Jak tam tak ležel a přemýšlel, co bude dělat dál, najednou se na paloučku začala objevovat lesní zvířátka. Přihopkal zajíček, přiletěla včelka, přiskočila žabka, za keřem se schovávala myška a opatrně nakukovala a statečné zvědavé medvídě přiběhlo nejblíž. Nikdo nevěděl, co to tam na trávě leží. Ptali se jeden druhého, co je to za zvířátko. Dráček se jich napřed bál, protože je taky neznal, ale po chvíli se osmělil a zvířátka pěkně pozdravil. Vysvětlil jim, že není zvířátko a že přiletěl z oblohy a rád by se na ni zase vrátil.
Zvířátka mu chtěla pomoci znovu vzlétnout. Jenže jediný, kdo z nich uměl létat, byla včelka. Zkusila vzít dráčka za provázek, ale byl na ni moc těžký a neuzvedla ho. Medvídek dráčka uzvedl, ale nedosáhl až na oblohu, žabka s ním zkusila vyskočit do výšky, ale taky marně.
Nakonec jejich snažení zachránila myška. Poradila včelce, aby zavolala svoje ostatní kamarádky z úlu. Včelka ji poslechla a za chvíli se vrátila s celým rojem včeliček. Společně dráčka uzvedly a vynesly ho vysoko nad stromy. Ještě stihl zamávat ostatním zvířátkům a za chvíli už byl nad polem.
Protože už byl večer a vítr přestával foukat, děti pomalu stahovaly svoje draky a odcházely domů. Jen jeden chlapec běhal po poli kolem lesa a vypadal, že něco hledá. Když ho dráček uviděl, poděkoval včelkám za pomoc a slétl dolů za svým klučičím kamarádem.
Ten měl velikou radost, že dráčka našel. Opatrně namotal provázek a utíkal s ním domů.
A to je konec pohádky.
Teď se trochu protáhneme při říkankách.
Vítr (můžete si nastříhat několik barevných listů, nebo klidně jen kousků barevných papírů)
Vítr chce být listonoš. (během 3 řádků rozhazujeme listy/papírky, dítě do nich může foukat)
Když uvidí s listím koš,
Tak je všechny rozfoukává
A pak k sobě stejné dává. (třídíme listy/papírky na hromádky podle barev)
Vítr fouká
Vítr fičí, silně fouká, (dítě může foukat, nebo chvíli foukáme spolu)
až se vlní celá louka. (rukama naznačíme vlnící trávu, vodorovnou vlnovku)
Nesmíte se větru bát, (rukama děláme „nenene“, točíme v zápěstí)
pojďte louku přebíhat. (běháme po místnosti)
Nevzbuďte medvěda!
V lese chodím potichu, (tiše našlapujeme, můžeme prstem naznačit „ticho“)
ať nevzbudím v kožichu
Medvědího tatínka (zvedneme ruce, dupeme a děláme medvěda)
zlobí se, když nespinká!
Brum, brum, brum!
Na ramena nohy dej (utíkáme po pokoji)
a rychle pryč utíkej!
Myška tanečnice
Měl jsem myšku tanečnici,
tancovala po světnici
(můžeme stát, dát ruce v bok a pohupovat se do rytmu, nebo sedět a ťukat nějakými domácími
nástroji, např.vařečkami.)
Jednou večer, mráz byl venku,
Kočka mňoukla na okénku
Myška se ji ulekla,
Pod podlahu utekla.
Od té doby po světnici
Hledá kočka tanečnici.
Žába
Žába skáče do bezu, (v podřepu hopkáme jako žabky)
já tam za ní polezu.(lezeme po čtyřech s vystrčeným zadečkem, kolena nejsou na zemi)
Kudy ona, tudy já, -//-
budeme tam oba dva. (tleskáme do rytmu)
Ručičky (Procvičíme prstíky, aby se nám dobře tvořilo a aby nám drak neuletěl.)
Každá ručka má prstíčky, (třepeme prsty)
sevřeme je do pěstičky. (uděláme pěstičky)
Bum, bum, na vrátka (boucháme pěstičkami o sebe)
to je pěkná pohádka.
Ručičky si spolu hrají, (motáme rukama)
plno práce nadělají, (naznačíme velké kolo rukama)
Nožičky ty taky máme, (v sedě dupeme nohama až do konce říkanky)
pěkně s nimi zadupáme,
dupy, dupy, za vrátky
to je konec pohádky.
A teď se pustíme do tvoření a vyrobíme si papírového dráčka. Můžeme ho nalepit na okno, nebo pověsit na záclonu.
Budeme potřebovat tvrdý papír, menší kousky barevných papírů, pastelky, lepidlo, nůžky, provázek
A můžeme se dát do toho:
Nejprve si vystřihneme dráčka a vymalujeme ho. Můžeme malovat z obou stran a udělat dráčka oboustranně. Z barevného papíru si vystřihneme listy/mašličky k ozdobení dráčka. Místo uší dáme menší, na ocásek použijeme větší. Kdo má doma krepový papír, může navázat střapce. Pokud nemáme provázek, postačí pruh papíru, který můžeme nadlepit a udělat klidně hodně dlouhý. Dráčkovi buď namalujeme obličej, nebo jednotlivé dílky můžeme vystřihnout, vymalovat a nalepit.
Jestli dáme dráčka na okno, může mít obličej z obou stran.
A co vám doma, povedlo se? Popros někoho z rodičů, zda by Tvé dílo mohl vyfotit a poslat nám fotku mailem
(Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.) nebo na messenger Zdeňka Kadlčíková (foto černobílý pes).
Doufejme, že se opět brzy sejdeme v Provázku a budeme si zase hrát všichni společně. Děkujeme Vám, že nám zachováváte přízeň a sledujte naše newslettery s novinkami. Zakrátko se zase ozveme a do té doby přejeme aspoň takto na dálku pěkné dny, hodně krásných společných chvil a hlavně pevné zdraví.
Zdenka Kadlčíková, Petra Bláhová a Lenka Poskočilová
________________________________________________________________________________________________
PODZIMNÍ INSPIRACE 2
Přejeme krásný den z RC Provázek!
Na listopad jsme pro Vás měli připraven bohatý program, který však týden po týdnu rušíme a nedočkavě vyhlížíme, stejně jako Vy všichni - dobré zprávy :)
Prozatím Vás chceme aspoň potěšit pravidelnými pidi zprávičkami a inspiracemi z Provázku, vždy s malým vyprávěním, pohádkou, tvořeníčkem...
Zároveň nás nesmírně potěší, pokud nám napíšete i Vy, jak se Vám daří, případně nafotíte a pošlete nám zpět své výtvory nebo třeba tipy na výlety.
Připravujeme pro Vás také nějaká zpestření, o kterých Vás budeme včas informovat.
A teď slíbené POHÁDKOHRANÍ!
Ahoj děti! (maminky a tatínkové)
Máme pro vás další námět na „domácí lekci Pohádkohraní“.
Doufám, že minulá pohádka se líbila nejen Bětušce ale i ostatním a že doma máte vyrobené stromy. Bětušce a mamince děkujeme za fotky!
Kdopak to tu s námi je, kdopak to tu sedí? Řekni, jak se jmenuješ, jen ať to všichni vědí. Vítáme tě Toníčku, Bětuško, Vojtíšku, Aničko,……..jsme rádi, že jsi tady.
A teď malá pohádka „O kouzelné houbě“
Jednoho dne vítr přifouknul veliký mrak přímo nad louku a začalo hrozně moc pršet. Mravenec hledal, kam by se rychle schoval. Uviděl malou houbu a skrčil se pod její klobouček. Za chvíli přiběhla k houbě beruška s promočenými křídly a přikrčila se za mravencem. Postupně se přišla schovat ještě další zvířátka. Objevila se tu hnědá housenka a přihopkala zelená žabka. Když se objevila zmoklá šedá myška, mravenec nevěřil svým očím, že by se tam mohla ještě vejít. Po delší době, kdy tam stáli schoulení k sobě, přestalo pršet a sluníčko začalo svými paprsky vysoušet loužičky.
Mravenec se nevěřícně díval, kolik zvířátek se s ním schovalo pod houbu. Jak to? Vždyť se tam sám sotva vešel, jak byl její klobouček malý. Ale když se podíval nahoru, zjistil, že už to není ta malinká houbička. V dešti povyrostla a nad mravencem stál obrovský statný hřib. Zvířátka houbě poděkovala za úkryt a odešla.
Houba stála dál uprostřed louky, a když bylo sluníčka už hodně, posloužila zvířátkům svým stínem. A tak se postupně stalo zvykem, že se zvířátka setkávala na louce u veliké houby, která jim poskytla úkryt za každého počasí.
A to je konec pohádky.
Teď se trochu protáhneme při říkankách:
Brouk
Leze, leze brouk, (Lezeme po kolenou)
vítr do něj fouk. (foukneme)
Převrátil ho na záda, (dítě si lehne na záda)
jů, to byla paráda (třepeme nohama a rukama ve vzduchu)
Otáčí se dokola, (otáčíme dítě na zádech dokola)
zavolejte doktora, (spojíme ruce a naznačíme volání)
převalil se brouk. (na zádech třepeme nohama a rukama)
Žába
Žába leze po žebříku, (ruce před sebe a jako že lezeme po žebříku)
natahuje elektriku (ruce nad hlavou do upažení,obě najednou)
nejde to, nejde to (jako kdyby se dělalo tak tak všelijak)
necháme to na léto. (tleská se do rytmu)
Ručičky
Každá ručka má prstíčky, (třepeme prsty)
sevřeme je do pěstičky. (uděláme pěstičky)
Bum, bum, na vrátka (boucháme pěstičkami o sebe)
to je pěkná pohádka.
Ručičky si spolu hrají, (motáme rukama)
plno práce nadělají, (naznačíme velké kolo rukama)
Nožičky ty taky máme, (v sedě dupeme nohama až do konce říkanky)
pěkně s nimi zadupáme,
dupy, dupy, za vrátky
to je konec pohádky.
Protahovací
Posadí se hodná holka, posadí se hodný kluk,
teď si oba pěkně lehnou, leží tiše ani muk.
Na zádíčkách leží holka, na zádíčkách leží kluk,
teď na bříško překulí se, leží tiše ani muk.
Na bobečku sedí holka, na bobečku sedí kluk,
teď na špičky vytáhnou se, zvednou ruce ani muk. (říkanku doplníme uvedenými pohyby)
Když já se natáhnu
Když já se natáhnu, vysoko dosáhnu,
když já se natáhnu veliký jsem.
Když já se přikrčím, hned zase vyskočím,
když já se přikrčím, udělám hop!
Když já se zatočím, celý svět roztočím,
když já se zatočím, roztočím svět. (říkanku doplníme uvedenými pohyby)
A teď se pustíme do tvoření a vyrobíme si houbu i s červíkem (housenkou).
Budeme potřebovat tvrdý papír (můžeme použít i krabici od rýže apod), menší kousky barevných papírů, pastelky, lepidlo a nůžky, ruličku od toaletního papíru (není nutná)
A můžeme se dát do toho:
Nejprve si vystřihneme houbu a vymalujeme. Může nám vzniknout hříbek nebo klidně muchomůrka, podle zvolené barvy. Okýnko a dveře můžeme vystřihnout z barevného papíru, nebo z bílého a vymalovat. Dveře přeložíme a přilepíme jen jednu polovinu, aby zůstaly otevírací. Červíka vymalujeme jinou barvou než dveře a houbu, nebo necháme bílého a namalujeme mu jen obličej.
Zezadu můžeme přilepit toaletní ruličku, aby houba stála.
Přidali jsme se do projektu GIVT.cz. Pokud nakupujete na internetu – od svetru, přes parfém, televizor, dovolenou a nebo si objednáváte jídlo domů – můžete nám pomoci.
Uděláte to takto:
- Před nákupem půjdete na http://bit.ly/PodpořteRCProvázek
- Vyberete naši organizaci a eshop na kterém chcete nakoupit
- Nakoupíte, jak jste zvyklí
To je celé. Nestojí vás to ani korunu navíc a my dostaneme část peněz z ceny nákupu.
Pokud nechcete na tuto možnost pomoci nikdy zapomenout, tady http://bit.ly/GivtRozšíření najdete chytré rozšíření prohlížeče, které vám vždy při nakupování GIVT připomene.
Nakupovat se dá i anonymně, takže pokud nechcete, nemusíte se nikam registrovat. A můžete o této možnosti říci i svým přátelům – ať nenakupují "zbytečně" :)
Díky, že na nás myslíte a pomáháte nám!
